Pawllo, já si myslím, že obětovat se už je nad rámec povinností.

Pokud se povede dosáhnout KOREKTNÍCH vztahů, úplně to stačí. Protože i to je to víc, než v mnohých rodinách mají. Podívej se, jaké vztahy tady spousta lidí s vlastními rodiči má.

Obětovat se snad může za krajních okolností rodič dítěti, ale opačně to podle mě neplatí. Tohle je štafeta, která se předává dopředu, takže to to dítě má "vrátit" zase svým dětem.

Tím vůbec nemyslím "nepomoct a nechat chcípnout na ulici jako psa", ani žít stylem "matko, otče, dejte a až nebudete mít, vykašlu se na vás", ale jako rodič od svých dětí neočekávám žádnou nadstandardní vděčnost za to, že je vychováváme, živíme a staráme se o ně, protože jednak pořídit si je bylo naše rozhodnutí a je tudíž naše povinnost se o ně postarat, druhak předáváme dál tu pomyslnou štafetu, kterou jsme zase my dostali od svých rodičů a já i od svých pěstounů.