Milá Katko,
vůbec Vás neodsuzuji za Vaše rozhodnutí.Mému synovi bude 4,5 roku a když jsem ho čekala,v 16.týdnu mi lékař oznámil,že testy,které se v tomto období dělají,vyšly jinak než obvykle a doporučil mi rovnou genetickou poradnu u Apolináře.Na základě rozhovoru s lékařkou (která byla velmi příjemná) mi bylo řečeno,že si myslí,že mi bude hrozit pouze předčasný porod (sama jsem rozená v 7.měsíci) a oznámila mi,že ještě půjdu na podrobný ultrazvuk a mám i variantu podstoupit amniocentézu.Ultrazvuk nic neprokázal, amnio jsem podstoupila.Neměla bych sílu vychovávat dítě s Downovým syndromem nebo rozštěpem páteře (to mi prý hrozilo).A to mi bylo 22 let!A říkala jsem si,proč zrovna já??? Z amnio jsem měla strach,ale tak nějak jsem si to nechtěla moc připouštět.Po zákroku mě bolelo bříško,brečela jsem,sestra mě uložila na lůžko a nechala 2 hod v klidu.Strašně jsem se bála,ale znát pravdu pro mě bylo strašně důležité.Potom nastaly 3 týdny čekání.Stále jsem se snažila být klidná a nepřipouštět si to a opravdu jsem věřila doktorům,kteří se ke mně u Apolináře chovali moc pěkně.Za 3 týdny jsem plakala štěstím,děťátko bylo zdravé a je to klučina.Zbytek těhotenství jsem byla klidná,vyrovnaná a věděla jsem,že je vše v naprostém pořádku.A když jsem chtěla vědět proč v mém věku, bylo mo řečeno, že stačí pouze spočítat chybně těhotenství a výsledky,že vyhodnocuje počítač.I taková chybička.
Pokud by výsledky dopadli špatně,také bych vzhledem k mému věku, ukončila těhotenství.Je to vražda,ale byli bysme nešťastní všichni - já,manžel i syn.Jsem ráda,že dnešní doba umožňuje včas odhalit genetické poruchy a rodiče se svobodně můžou rozhodnout ( i přesto,že rozhodují za svá děťátka ).Všem rodičům, kteří se rozhodnou tak, jak se rozhodnou, fandím, obdivuji je a držím pěstičky, aby se jim dobře dařilo.A pokud se s manželem rozhodneme pro druhé děťátko, naopak si vyžádám podrobné vyšetření ultrazvukem a pokud bude třeba i amnio.
To byl můj příběh a můj názor.
Mějte se krásně.

PS:Zaplaťpánbůh za syna, kterého mám.