Milá Pavlíno,
našla jsem Váš dotaz původně v poradně DYS - centra, tak odpovídám, i když je teď dotaz tady.
Čtu Váš dopis a přemýšlím, co to asi znamená, že nezvládáte svůj vlastní vztek, co znamená to, že NIC nepromíjíte.
Je tam, k tomu vzteku, ještě nějaký pocit, třeba netrpělivost nebo něco jiného? Co to pro Vás znamená, že se nevytočíte, a jaký pocit máte po tom, co jste to "nezvládla" a vytočila se.
Zkuste si na ty otázky odpovědět třeba sama pro sebe.
Možná bych se i zeptala, jak jste to měla Vy, když Vám bylo sedm, a jak jste se tehdy cítila, je možné, že to bylo jinak, než jak to teď hodnotíte z pozice dospělého a rodiče.
Zdá se mi, že je pro Vás ta důslednost důležitá, i když to může být dost namáhavé, že je důležité, aby dcera věci zvládala, a možná, že na sebe máte také takové požadavky.
Možná jste zrovna byla rozzlobená, když jste psala ten dotaz, možná se ten vztek objevuje ve chvíli, kdy nevíte co dál a jak jinak věci zvládnout, možná jich máte na zvládání moc, nevím.
Možná, že když dcerka něco nezvládá, jako by i Vy jste něco nezvládala?
Připadá mi ale, že kdybyste se tomu vzteku věnovala, možná najdete, třeba s podporou psychoterapeuta, způsob, jak s ním zacházet, nebo možná vztek přestane mít takovou sílu, a objeví se jiné možnosti, jak věci řešit.
Taky myslím, že je to ta důležitější z těch věcí, co jste popsala, a že by bylo vhodné začít od ní.
Pokud byste měla zájem o nějaké další informace nebo o pokračování v "rozhovoru", ozvěte se.
Přeju hodně štěstí
Mgr. Nedvědová