Maximim, syna 8,5 let pouštím od našeho domu k nedalekým panelákům za kamarádama už rok. Nevidím na něj ani náhodou. Tady v naší a horní a dolní ulici nemá nikoho, za kým by mohl jít, u baráku by tak byl sám. Má hodinky a po 1,5 hodině se mi chodí ukazovat. Jezdívá i na koloběžce nebo na kole. Uvědomuju si, že kdyby se mu něco stalo, tak bych se brchala až 1,5 hodiny po té, co jsem ho naposled viděla, až by nepřišel v domluvený čas. A taky z toho nejsem nadšená. Jenže co mi zbývá, když ho nechce stále držet doma, kde se sám nudí. V případě, že by nedodržel dobu návratu a měl by zpoždění, tak bych měl na nějakou dobu s patřičným komentářem zaracha v tom smyslu, že by mohl být jen u baráku. Byť by to byl trest i pro mě, protože by jednoznačně prudil mladšího bratra.