mám taky čerstvý zážitek - rodila jsem ve Vrchlabí 2003, 2005 a teď před měsícem. Porod - luxus, miminko šlo koncem pánevním a ještě navíc nohama, relativně těžké (3,75), omotané pupečníkem natřikrát, přesto jsme to zvládli bez nástřihu a poranění. Trochu mi teda vadil p. primář, dvoumetrový chlap s rukama jak lopaty a bohorovným chováním Vlado Mullera (je mu dost podobný). Je naprosto necitlivý, jak po psych. stránce (má takové ty standardní doktorské výroky typu - tohle vás přece NEMŮŽE bolet, nekruťte se mi tu, možná bychom už rodili, kdyby tady paní nespala... atd.), tak docela ras fyzicky, vnitřní vyšetření od něj je peklo. Když mě vyšetřoval po porodu kvůli velkému krvácení, neváhal mi do zrcadel přiskřípnout porodem těžce zkoušený malý pysk a tvrdit, že to přece nebolí. Nicméně úžasné por. as. tento nepříznivý dojem napravily. A přeci jen, při třetím mimi už člověk něčí blbé kecy tak neprožívá a hledí si svého.
Dětské sestry - andělé. S miminky si povídají, hrají, uklidňují je, chovají, když některé při fototerapii brečí, hned volají maminku. Akorát teda jedna starší měla snahy mimíkům cpát dudlík, když se nikdo nedíval a pak se ho snažila nenápadně schovat, když jsem se zmínila . Když Mikšík řval jak na lesy, protože měl prdy, hned přiběhly do pokoje, proč že tak strašně brečí, zda nechci nahřát plenku, ukázat masáž atd. Prostě pohádka.
Pediatra - Slovenka, černovlasá, jméno nevím - skvělá, komunikativní, empatická, vše vÿsvětlila, zajímala se i po osobní stránce.
Sestry na šestinedělí - pořád se ptaly, zda něco nepotřebuju, až mi bylo trochu trapně, že fakt nic nepotřebuju .
Snad jediný, co bych (kromě primáře) na Vrchlabí změnila, je jídlo. Vaří moc dobře, ale ten jídelníček . Byly velikonoce, takže jednou k večeři vajíčka natvrdo (nadýmají mě), podruhé vajíčkový salát (taky), k obědu houbová polívka s vajíčky, čočka, zelí... chudák dítě skorem odletělo, jak bylo nafouklé. Takže na příjmu už bych raději nahlásila, že chci šetřící dietu.