znám případ, kdy se dvě dcery vzdaly dědictví ve prospěch v
svého ovdovělého otce. Ten se oženil s vypočítavou ženskou (znala jsem ji osobně. mohla bych tu citovat některé její hlášky z doby, kdy ležel s rakovinou v nemocnici a bylo jasné, že konec je blízko, ale zvedá se mi ufr, jen si na ni vzpomenu). V době, kdy umíral v nemocnici, ona předělala celý byt, někam schovala věci, teré patřili mamince těch mých známých (šperky, knížky, obrazy) a kdžy tatínek zemřel, nebylo vlastně co dědit, protože vše co zbylo v bytě patřilo nové manželce, které měla na všechno účtenky, že to paltila ze svého. Nedostali z ní ani model železnice přes půl pokoje , který ten pán stavěl s vnukem a také mu to ústně "odkázal", stihla ho prodat, než umřel v nemocnici. takže já bych na to raději nepřistupovala, spíš bych se domluvila, že něco z toho majetku se přepíše na mě (čtvrtina), něco na maminku(3/4).