"Ecim, ale tohle nebylo primárně o vkusu "na muže", vím, že tahle kamarádka je nesmírně férová a i kdyby se jí můj muž líbil, tak by si s ním nic nezačala, v tomhle jí věřím."

Kudlo, ano, pochopila jsem.

"A nevadí mi žít s pocitem, že mého muže považuje za výborného kamaráda, nevadí mi, když chodí sami dva do hospody na pokec, protože jim oběma v tomhle ohledu maximálně věřím."

"Ale je fakt, že já sama bych si do hospody jen tak na pokec o samotě (pokud by nešlo o to probrat konkrétní téma) nešla sednout s žádným s manželů mých kamarádek, i když jsou vesměs i mými velmi dobrými kamarády (vlastně našimi, protože většinu kamarádů máme společných). Právě z obavy, aby to té kamarádce nevadilo."

Tak tohle máme stejně. Já mám vlastně jen jednoho kamaráda a je to společný kamarád i mého manžela. Vídáme se poslední dobou jednou za uherský rok a zásadně ve třech. Není to žádné cílené opatření, jen nemáme potřebu se sejít v jiné sestavě. Jediné "cílené" opatření, které jsem v posledních letech podnikla, bylo, že jsem postupně nenápadně vycouvala (ale ono to tak nějak bylo oboustranné) z udržování záměrných kontaktů s bývalým partnerem. Když se náhodou někde potkáme (nestalo se to už ale cca 2 roky), tak jsme rádi a pokecáme, ale oba dva tak nějak cítíme, že je pro nás pro všechny lepší se záměrně nekontaktovat...