Ještě jedna věc - milované maminky a tatínkové jsou krásná věc, ale ...

Můj tata zemřel mladý, v 55 - náhle a duševně při síle. Ale mám babičku, 86, která teď mámu vyděďuje. Senilita, vzala si do hlavy, že ji mamka nenávidí, občas v horších chvílích hlásá, že ji mamka chce zabít (v autě, když ji veze k doktorovi)

Mamka se o babičku už stará - o ni, o většinou prázdný byt, o zahradu, máti zajištěná je, takže když to řeknu brutálně na babiččiny peníze a malý byt nečeká. A babička to ze senilního trucu převede na mě s bráchou? Protože nás vidí jednou za měsíc na návštěvě a ještě se jí to v hlavě blbě nespojilo?

Divné, co? Já myslím, že zrovna dědění je na partnera a děti tak mimo není.