Dočítám a ještě jednou děkuji všem za názory.
K těm hláškám, že chci obrat vlastní matku o majetek apod. - ne, nechci, už jsem psala, že nakonec to udělám, jak si máma přeje, tj. že v rámci zachování dobrých vztahů se vzdám dědictví, ale chtěla bych, aby si uvědomila, že to není zas tak běžné a automatické, že jsem nad tím hodně přemýšlela a měla z různých důvodů velké dilema, a to i díky těm varovným příkladům, které tady mnohé z vás zmiňovaly (nějaké hnutí mysli ve stáří, darování komukoliv, sňatek apod., to nemluvím ani o možných nátlakových akcích ve smyslu - nebudeš-li "poslouchat" a chovat se dle mých představ, vydědím tě). Nikdo neví, co se může stát a když čtu ty případy, které u některých z vás nastaly, logicky mám obavy. To, že jsem jen UVAŽOVALA o tom, že "papírově" přijmu dědictví, mnohé z vás označily za nemorální, přitom já jsem ani v nejmenším nechtěla matku ožebračit a dělat si konkrétní nároky. Už jsem přece psala, že nechci, aby cokoliv prodávala, něco "porcovat". Ať si to nechá a užívá dosytosti. Ani nechci tu čtvrtinu vyplatit, např. abych mohla splatit hypotéku, jak tu někdo psal, to po ní nikdo nechce. Bydlení si časem vyřeším sama, to s tou hypotékou jsem psala jen pro dokreslení mojí finanční situace, že zkrátka nemám peněz nazbyt.
Nezávisle na tom nastala situace, kdy bych si od ní měla půjčit pár desítek tisíc na auto, které nutně potřebuju, bohužel se to teď tak nešťastně sešlo, a přišlo mi zvláštní a líto, že po mně chce, abych jí splácela vlastně část svého dědictví, kterého se vzdám, v okamžiku, kdy ona bude majitelkou odhadem cca 7milionového majetku (v nemovitostech + na účtech).