Tvůj příběh mi připomíná mě a moji mámu, nešlo to tak daleko, ale bylot o podobné. Takže z toho soudím, že Váš vztah je naprosto šílený, hrozí Vám, že se třeba i přestanete stýkat úplně. Být Tebou jdu se radot s psycholožkou, jak s takovou dcerou jednat, a to pravidelně, člověk se z toho může snadno sesypat, když to nemá jak ventilovat.
Určitě nic nezlepšíš, když jí budeš prohledávat věci a chovat se k ní takhle policejně, ale když se budeš snažit znovuzískat její důvěru. Ale tím nemyslím, že bys neměla trvat na tom, aby bydlela jinde - nemůžeš se jí nechat poškozovat. To, že tak chronicky lže, musí mít nějaký důvod. Omlouvám se, jestli to vyznívá, že pro tebe nemám dostatek pochopení, ale protože jsem byla takovou nezdárnou dcerou, mohu Ti prostě nabídnout její pohled. U mně ten zvyk lhát vyvolala mimo jiné přemíra úzkosti mé matky, když o mně nic nevěděla, bylo to tak lepší pro ni i pro mě, pravda jen vyvolala její kázání.
Na policii bych nic vysvětlovat nechodila. Jestli byla znásilněná nebo ne, prostě nevíš. A že se chvoala stejně jako vždycky, nic neznamená. Je to její problém.
Že Ti řekla, že má mobil od někoho, a při tom ho koupila, to je taky její věc, proč vlastně u ní slídíš? Co chceš najít? Prostě Ti zřejmě nechtěla říct, odkud získala na mobil peníze.
Zkus se na to podívat jinak - chceš ji úplně ztratit? Jestli ne, přestaň se chovat jako estébák. Ona má právo rozhodnout se, zda Tě zasvětí do svých problémů nebo ne. Tu exekuci tipuju za jízdu načerno, to se stane i dospělým. ím jak jsi z ní zřejmě nešťastná a bolí Tě, že takhle sis to nepředstavovala, ale nic se nezmění, když budeš dceři prohledávat věci. Já matku za to nenáviděla, za tu podezíravost, absolutně jsem k ní ztratila úctu a po skoro tři roky jsem za rodičema takřka nepřijela. Jako mladý člověk jsem své pochybení nebyla schopna uznat a rodiče mi vůbec nechyběli. Přeju, abyste obě k sobě neztratily cestu, jako já a moje máma.