Já myslím, že sama dobře cítíš, že to úplně ok není. Jinak bys neměla potřebu vůbec tohle vlákno zakládat. Spusta z nás má kamarádky/kamarády a každý dobře cítí, kde to je v klidu a kde rizikové. Vlastně potřebuješ tady najít trochu omluvu pro sebe. Když se na to nevykašleš, tak to bude ještě chvíli nevinně pokračovat, pak se něco stane a vymkne se vám to z rukou. Pak přijde sebeobhajování v podobě argumentů "bylo to silnější než já, nešlo tomu poručit" a už se v tom povezeš.
Další indikátor nevinnosti, který můžeš použít, je říct si - co by na to asi řekl manžel, kdyby tvůj dotaz náhodou četl? Pokud si odpovíš, že bys byla raději, kdyby ne, tak to opět nevinné není.
Nebudu ti radit, jenom ti naznačím možné základní cesty.

Cesta první. Budeš s kamarádem dál pracovat na hlubokém duševním souznění, přeroste to v nevěru, najednou se ti manžel začne jevit tak, že není tak úžasný, jak sis myslela, pak to praskne, manžela citově zrmzačíš na hodně dlouho, prudce narostou konflikty a budete velmi dlouho bojovat o nápravu vztahu s nejistým výsledkem, možná o něj přijdeš.
Cesta druhá. Budeš se snažit pracovat na hlubokém duševním souznění s manželem a budeš hrdá na sebe, že jsi to dokázala ukočírovat.