Přestala bych s tím sledování a zjišťováním, nebo dceru ztratíš úplně. Myslím, že je to její věc, kde si co a za co koupila, chápu, že tě děsí exekuce, ale takhle tomu nezabraníš a prohledávat věci 19 leté dospělé je vážně pod úroveň a mě by to v tom věku vadilo a to hodně, stejně tak, jako kdyby někdo zjišťoval jestli jsem si to a to koupila za hotové nebop na splátky, k jakému chodím gynekologovi a jestli přebírám poštu. Druhá věc, kterou jsem sem chtěla napsat se týká znásilnění - stalo se to mojí známé v zhruba podobném věku, nikdy to nenahlásila a ani nikomu neřekla, její chování se pozvolna změnilo na méně a méně zodpovědné, chodila domů jednou za čas, jen se vyspat, věčně byla bez peněz, ona ovšem nikdy nebyla nějaká super vzorňačka, ale ani lhářka a průserářka, skoro všichni si tenkrát mysleli, že začala brát drogy. Nikdo nepoznal, co se s ní doopravdy děje, odvahu se někomu svěřit našla až po docela dost letech, už zcela vyrovnaná, smířená a v té době už i konečně šťastná. Tenkrát to nikoho nenapadlo a nikdo to na ní ani nepoznal, nikdy se nechovala, jak ty píšeš zkroušeně, tesklivě nebo naštvaně. Její rodiče to nejspíš neví dodnes, jsou asi rádi, že se nakonec srovnala. Od té doby, co vím, co se jí stalo, jsem s hodnocením takových situací setsakra opatrná, protože jedna poznámka o tom, že si to vymyslela, jí může, pokud se to stalo, zničit život.