Podívala bych se také.
A také bych to řešila.
Názory ať se v tom holka vymáchá, nebo nechovej se jako estébák já neberu. Když byl můj starší syn malý(cca do 17ti let),měla jsem samozřejmě naprosto jiný názor. Ale puberta a adolescence je někdy opravdu k******y těžký období.
U nás to teda nebylo takhle hrozný, ale upomínky za telefon, z knihovny, jednou dvakrát vymáhání pohledávky nějakou právní společností za dluh u T.mobilu, chození za školu, lhaní,rozdílové zkoušky...
Věřím, že nebýt mého dozoru , jo a někdy asi i špiclování, tak by si život pěkně zkomplikoval a možná na furt. A to máma málokdy dokáže pozorovat a nic nedělat. Toho domlouvání, přemlouvání. Sice opatrně , ale troufám si říci, že to mělo smysl. Řádně odmaturoval, studuje práva a snad už dospěl.Už dva roky se chová jako přiměřeně zodpovědný a samostatný mladý muž. Ale v období puberty, tedy těžce nezvládal.Nikdy tedy nebyl agresivní a nekradl, ale jinak snad "zkusil" všechno!
Mladšímu je 14.....doufám, že to bude jiný a když nebude, zase budu bojovat s ním samým. Vím to, nedokážu se dívat, jak se řítí někam ....