Mishulo, mně se vždycky někteří lidé smáli, jaký jsem plánovací typ, že neumím improvizovat. Přála bych jim, aby mě viděli dnes.
Mladší syn spí jednou denně, většinou po obědě. V situacích, kdy se to nejméně hodí, usne už před obědem. Starší syn někdy po obědě spí a někdy ne. Většinou si pochopitelně vybere tu pro mě méně výhodnou variantu. Když se těším, jak hned po obědě vyrazíme ven, tak vytuhne a není k probuzení. A večer o to hůř usíná. Když se ale těším, jak oba chlapečky uložím a půjdu rychle něco udělat, tak nezabere. Výhoda ale je, že už je ve věku, kdy se při něm dá stihnout docela dost práce. Kromě té duševní.
Dneska byl také den jak vymalovaný. Potřebovala jsem dopoledne něco důležitého vyřídit. Zatímco jsem nás připravovala, tak chlapci sledovali pohádky a mladší krátce po deváté ráno usnul, což už x měsíců neudělal. Když jsem ho pak byla nucena vzbudit, tak byl mrzutý. Vyřizování se ubíralo jiným směrem, než jsem čekala, i když spíš v tom pozitivním slova smyslu. Přišli jsme domů, já jsem honem začala chystat oběd, najedli jsme se, já jsem se těšil, jak chlapečky zastelu, jenže ouha - oba byli svěží, lítali tady, zničili pumpičku na kolo a dělali děsný kravál. Teprve před chvílí se mi je podařilo uložit, snad ještě chvilku budou spát, abych stihla aspoň něco udělat, ale doufám, že nebudou spát moc dlouho, aby večer nestrašili bůhví do kdy. Pro jejich strašení hovoří fakt, že se chci večer koukat na Četnické humoresky, což je to jediné, co toho času v televizi pravidelně sleduji. Pro jejich včasné usnutí hovoří fakt, že jsem si ty Četnické humoresky půjčila i na DVD. Navíc tu s chlapečky budu až do středy do rána úplně sama, takže se těším na spoustu nevšedních zážitků.