Já jsem docela rád, že na nevěru své ženy jsem přišel já sám. Nevím jak bych se zachoval, kdyby ke mně někdo přišel a začal mi vykládat o tom s kým moje žena spí.
Pro podváděného už samo objevení nevěry je neuvěřitelně ponižující a vědět ještě, že o tom ví celé město a na váš účet se taky celé město baví.....
O nevěře jsem ani nikomu neříkal, nechci aby všichni chodili a říkali, že to určitě není první a, že slyšeli tohle a tamhle to.
I teď si myslím, že je lepší to nechat na páru ať si to vyřeší sám. Do vztahu nikdo nevidí a nikdo nevidí, jak to tam funguje. Nechci omlouvat svou ženu, nevím ani ještě dnes, jestli náš vztah vydrží, jestli to dokážu zkousnout, ale objektivně musím přiznat, že svůj podíl vinny na tom mám taky. Jistě, dalo se to řešit i jinak a taky jsme se o to několikrát pokoušeli, ale vždycky to sklouzlo k hádkám o blbiny. Nikdo z nás si vůbec neuvědomoval, že toho druhého může ztratit navždy.
Až teď.
Teď, kdy já pochopil, že nejsem jediný chlap na světě a, že svoji ženu mám pořád rád. A, že bych nerad ztratil, jak ji, tak i svého syna.
Otevřela mi oči způsobem, který není zrovna šetrný.
Jednou možná budu i já vděčný jí, že mi je vůbec otevřela a, že to chtěla zkusit znovu.
Ale pořád jsem rád, že o tomto skoro nikdo neví, že jsme si to vyřešili sami dva.
A rozhodně nikomu, nikdy nebudu vyčítat, že za mnou nepřišel a neřekl mi , že moje žena má jiný vztah.
Já bych za nikým taky nešel. Možná za bráchou.
Pořád si myslím, že je to věc toho páru. Rozhodně bych necítil měně blbcem, když bych to věděl o týden dříve.