Mí prarodiče (tehdy 81 a 85) hlídali párkrát chvilku mého staršího syna (tehdy 3, zatímco jsme byli s mojí maminkou a mladším synem u lékaře.
Nedávno jsem byla svědkem velmi dojemné scény: Jak těžce nemocná babička na vozíku celá ožila, když mohla v kočárku uspávat 1,5letého vnoučka. Bylo na ní vidět, jak je šťastná, že může být někomu nějak užitečná.
Oproti tomu mi přijde velmi smutné, když si relativně mladí a zdraví rodiče vnoučat vůbec nevšímají a nikdy nejsou ochotní si je ani na chvilku vzít.
Pak se budou hrozně divit, až jim vnoučata budou oplácet stejnou mincí a kašlat na ně.