Vendy,
moje máma umřela, když mi bylo 11, občas jsme jí pomáhala a mám takové tušení, že ten poslední rok se mě snažila něco naučit :-(

Ale pak jsem zůstala s tátou a ségrama (o 8 a 9 let staršíma) a taky jsme to plácaly, jak se dalo - ale občas si mě pozvala jedna nebo druhá babička, abych jí pomohla tu s vánočkou, sekanou apod (vždy pod záminkou pomoci s něčím fyzicky namáhavým - abych babičce pomohla s těstem, umlít maso, mák apod). Když mi bylo 13, už jsme bydleli jen sami s tátou a tak jsem se musela snažit, pokud jsem chtěla něco jiného, než pár tátových jídel. Je pravda, že mě nikdo nepeskoval, když se nedařilo a že vždy bylo se koho zeptat, když bylo nehůř.

Hodně jsem se naučila na vodáckých táborech a podobných akcích.

A pak jsou tu kuchařky, chce to prostě zkoušet a zbytečně se
nenervovat.