Strašně mě chybí lidi, komunikace, svoboda a nové věci. To že se něco děje. Když jsem ráno vstávala do práce, říkala jsem si....co se asi bude dít, co budu dělat po práci, kam si vyrazím, koho potkám.
Teď když přemyšlím co budeme dělat...desetkrát za den ho přebalim, uklidím kuchyň, pustím pračku, přečtu mu po stopadesáté ty samé knížky.
S dítětem jsem ztratila totálně svobodu, klid, své koníčky a spousty hodin spánku. Do mého života spolu s miminem vpadnul neuvěřitelný stereotyp a totální ztráta svobody. Když manžel odjíždí do práce, skoro mu závidím. Ale asi jsem fakt hloupá, neumím si to zařídit.