Kudlo, já také nečerpu jen ze svých životních zkušeností - ale dívám se kolem.
Je to prostě fakt, že babičky svá vnoučata v naprosté většíně případů milují, ale ne všechny touží po hlídání. Ale co je fakt, tak to je skutečnost, že to mladým neuějí říci. Ano, jsou i takové, co se z hlídání mohou potento, ale ty betu jako jeden ze dvou existujících extréů.
Takže mi vyjde ten zdravý střed - milující babičky, co chtějí mít i svůj čas a svůj život.. extrémů totiž nebývá naštěstí mnoho - a to ani na jedné z obou stran.
Na druhou stanu mi přijde, že téměř většina (ne všechny) maminek považuje za naprosotu samozřejmost, že babičky se z jejich dětiček s odpouštšním potentujou..
Já jen říkám - milé maminky, není to tak. Babičky se mohou tvářit, že se ochotou přetrhnou - ale skutečnost je jinde - naprostá většina má vnoučky ráda, ale ještě raději je, když si je odvezete zase doů a ony mohou žít svůj život. Tečka.

A nyní o tom můžeme polemizovat.
Já osobně jdu spát, neboť jsem dovařila halušky a porkovou polévku pro všechny své potomky na zítra a přeci jen musím ráno do procesu...
:)
Dobrou..