Tylity,

babička, předpokládám, je dospělý svéprávný člověk.

Co jí tedy, u všech všudy, nutí "tvářit se, že se ochotou přetrhne", když to tak ve skutečnosti necítí? Proč to té dceři neřekne na rovinu "milá dcero, vnoučata miluju, ale tuhle středu opravdu hlídat nemůžu, protože jdu ke kadeřníkovi, tenhle víkend jedu na poznávací zájezd do Rakouska, naproti tomu jsem ochotná pohlídat o tom příštím víkendu", případně "milá dcero, je mi líto, ale na hlídání takhle malého dítěte se opravdu necítím"

Upadla by jí pusa, nebo snad něco takového? Zastřelila by ji ta dcera? Já osobně ráda jednám na rovinu a odmítnutí mě rozhodně nepoloží, zato by mě dost míchalo, kdyby se někdo tvářil, že moje děti chce vidět co nejčastěji, a pak bych se dověděla, že se přetvařoval a že mu to ve skutečnosti vadí. Tak ať řekne hned, jak by si to představoval, a bude klid.

Jestli to mladým neumějí říci, tak sorry, ale to není problém těch mladých.