Náš pravdu, přehánět to s organizovanými aktivitami dězí nemá smysl, nějaké volno děti potřebují. Záleží i na věku dětí. "Přeorganizované" předškoláky lituji. V nižším školním věku jsem to brala tak, že se nabídnu synovi různé kroužky a sportovní aktivity. Tím jsem se snažila pomoci mu najít nějaký zájem, aby se jen nepoflakoval na ulici. Zkrátka když má dítě nějaký rozumný zájem a je v kontaktu s vrstevníky se stejným zájmem, je přece jen trošičku snížená pravděpodobnost, že se bude v pubertě jen klátit po sídlišti s cigárkem a flaškou. Ne že by kroužky pubertálním úletům zabránily, ale čas vyplněný sportem nebo kroužkem, který dítě baví je zkrátka čas, kdy nemůže a ani nechce dělat alotria. A kamarádi z kroužku nebo sportovního oddílu jsou lepší než kamarádi děti ulice.

V podstatě dodržujeme dva principy

1. Do ničeho konkrétního syna nenutíme, ale nějaký kroužek nebo sport dělat musí.
2. I v pracovním týdnu má syn volný čas, kdy může jít s kamarády ven.

Sporty syn vyzkoušel postupně čtyři a teď už se snad našel. Pokoušeli jsme se i o jiné aktivity, zůstalo to jen u sportu.