Samozřejmě že se nemusí stát nic. Ale někdy je to škoda. Mě např. rodiče nutili do angličtiny od pěti let, nenáviděla jsem ji, dnes mě živí
A když zpětně vidím, co jsem dělat mohla (bylo by mě to bavilo) a nedělala, tak mě to dodatečně hrozně mrzí. Už v dospělosti jsem se seznámila s kamarádem, který chodil jako dítě zpívat do Bambini di Praga (dávno před tou aférou samozřejmě) a jezdil po světě včetně Japonska za totáče, takže v době, kdy my jsme se dostali s vyplazeným jazykem do Tater. Přitom já jsem zpívala ve školním sboru, i sóla, a nejspíš bych na to měla taky - jen mi to nikdo nenabídl. Po téhle zkušenosti si o "přetěžování" dětí myslím svoje.