Lelo přede mnou se ospravedlňovat nemusíš. A vadí mi, že lžeš. Nikde jsem tě nenapadla a snažila jsem ti poradit ve prospěch tvé dcery. Psala jsem ti svůj vlastní názor a svoji vlastní životní zkušenost. Dost jsem se ti otevřela a naprosto nechápu, že tě to žere do dnes a máš potřebu se nějak hájit. Všechno jsem ti vysvětlila, proč já bych to tak cítila a vnímala. Jsou dvě možnosti, buď jsem ťala do živého a nebo jsem to psala méně citlivě než jsem to myslela. V závěru diskuse jsem se ti za to omluvila. Nemusíš být anonymní, tu debatu jsi vedla se mnou a já jsem ti chtěla poradit. Nejsem militantní a nemyslím, že bych se tak chovala v té debatě. Anonymizace naší debaty a potřeba to furt řešit by tě měla vést k tomu, jestli skutečně něco na tom, co jsem ti napsala není pravda. Ale nikde nenajdeš, že bych psala, že se o dceru nestaráš nevěnuješ se jí. To nikde nezaznělo. Jeno jsem měla potřebu napsat, že je možná tvoje šestiletá dcera raději s tebou než někde na kroužku. Nic víc. Budu ráda, když mi vysvětlíš co se stalo, že jsem se tě dotkla. Měla jsem na mysli jen to, že mě máma taky chyběla, protože byla učitelka a hodně se svému povoláni věnovala. Nic víc nic míň.
Jinak jestli se ptáš, tak pro mě jsou děti nade vše. Je to pro mě nejvíc co v životě existuje. Miluji je tak, že to nedokážu vyslovit. Ale pochopitelně mám i jiné zájmy. Ale pokud cítím, že mě někdo z mých dětí potřebuje, snažím se udělat čas, abych mohla být s ním. To je pro mě zákon.