Ano Tylity, mým rodičům se velmi nezamlouvalo, když jsem jim řekla, že mě citově vydírají. Dalo se s nimi dost těžce domluvit, navíc jsem se vždycky cítila zle, jako nevděčná dcera, pak už jsem to tak vnímala taky, protože jsem cítila, že se s nimi opravdu nechci bavit, nic pro ně dělat, být si s nimi blízká - to bylo z mého pohledu skutečně nevděčné. Takhle se hodná dcera přece nechová...., navíc když jsou na ni rodiče tak hodní a chtějí pro ni to nejlepší.... Nakonec to vyústilo do dlouholeté nekomunikace z mé strany. To teď vidím jako svoji pasivní obranu, jiné jsem nebyla schopna, abych vůbec přežila (psychicky).
Manipulace je pěkný svinstvo.
Ono se řekne, že si k tobě druhý dovolí jen to, co ty sama dovolíš, ale pokud to působí odmala a je to založeno převážně na neverbálním projevu, je sakra těžké se z toho dostat, prohlédnout to a přiznat.
Hlavně si to člověk s největší pravděpodobností ponese dál. Dokud to nevyřeší.
Když tě někdo řeže od rána do večera, je to na tobě aspoň vidět, i ty sama máš možnost to lépe vidět, než když je na tebe někdo hodný.