Tož předpokládám že netrpělivě očekáváte výsledek včerejšího klání v (nasmály byste se, kdybyste věděly, kam já tahám nápadníky a co tam s nima dělám, míněno samozřejmě sportovní aktivity )

Nu, byl to jeden z nejmilejších a nejpříjemnějších lidí, jaké jsem kdy v životě vůbec potkala. Navíc mu vůbec nevadilo, že nejsem blondýna 25+ bez vlastního rozumu, dokonce inteligentní brunetku 40+ se závazkem nepokrytě preferoval Hodinku od pěti jsme protáhli do půl dvanácté a pak jsme se rozloučili jenom proto, že nám bylo blbé o půlnoci sedět v lese a upřímně, jsme se trochu obávali, aby to nakonec nesklouzlo někam, kam bychom to nechali dojít na první schůzce neradi oba dva. Protože jsme usoudili, že bychom se chtěli vidět znova.

Tolik pozitiva a sociální jistoty. Je to zjevně hodný, spolehlivý člověk, i když samozřejmě nikdo jiný než člověk sám není tak spolehlivý, aby se na něj dalo opravdu "spolehnout". Negativa: já jsem zcela správně rozporovala teorii "nejdřív se nauč žít šťastně sama a pak si někoho hledej" - jakmile se člověk naučí žít spokojeně sám, to už by musel být JÓ ÚŽASŇÁK, aby si ho člověk pustil do života i s rizikem přidaných negativ... Čili ráno jsem si uvědomila, že je to bezva kámoš a brácha, ale já vzhledem ke svému temperamentu přece jen hledám někoho s větší jiskrou...nemyslím jen na sex (i když na ten taky), ale spíš taková ta životní energie...no však víte Prostě, na mě, odkojenou pár úžasnejma rokama se zasraným roumantikem, trochu moc konvenční typ, a navíc, přece jenom se mi nezdál ZAS TAK pevnej v kramflecích (co se vypořádání minulosti týče), i když ve srovnání s jinejma o mnoho víc... Tak uvi. Rozhodně mu dám ještě šanci, ale seznamování samozřejmě pokračuje. Dřív, jasně, bych zajásala a okamžitě bych takové terno odtáhla na radnici...ale teď už vím, že JÁ si zasloužím jen to nejlepší