Kja
mam 3 děti a 3 vnoučata, chodím do práce a v životě jsem neměla chvíli času pro sebe. Ani dnes nerozlišuji děti a vnoučci, prostě to jsou všechno mé děti..
Stále si říkám - jednou třeba budu skákat tím padákem - a víš, co mě Kjo poslední dobou napadá?
Holka, nebudeš dělat nic.. budeš mít po tom všem jen jazyk na vestě a budeš ráda, že jsi ráda. Jestli ještě vůbec budeš. Jo, začala jsem chodit na Zumbu a užívám si to. Představ si - tělocnična, obrovská, tam tak 100-150 studentek a mezi nima 2-3 babči mého ražení. A já s nima držím krok, většina jich je schvácená na konci víc, než já.. ale?? Vidím ten rozdíl - je v tom, jak to to tělo zvládá ve 20 a jak v 50.. prostě tu je rozdíl, dost velký a uvědomuji si ho já, nikoli ty studentky kolem.. ty vidí o něco starší ženskou podle obličeje, velikost oblečení 36 a vlasy do culíku, nepřijde jim to divné.. jsou zvyklé..

Spousta babiček může vypadat akčně a že všecho zvládá - plné energie.. jistě. Skutečnost - a platí pro všechny - ta akčnost je již něco stojí - dost sil a únavy.
Taky to jednoupochpíte, co tím myslím, tohle se musí prožít, tahle zkušenost je prostě nepřenositelná.