Tylity,

ale já tyhle psychohry odmítám hrát!

Myslím, že jsme všichni dospělí lidi, kteří si dokážou říct, kdy něco chtějí a kdy jim něco vadí. Přece nebudu sondovat do něčí duše, jestli náhodou neříká A a nemyslí B!

Považuji za normální a žádoucí, když já poprosím o hlídání a babička mi řekne - ale tuto středu nemůžu, protože mám kafe s kamarádkou, a o víkendu jedu na chalupu. Případně mi řekne - jsem orvaná jak borůvka, necítím se na to.

Vezmu to jako fakt, neurazím se, nenaštvu se, zařídím si to jinak nebo nikam nejdu.

Zlobila bych se naopak, a to tak, že moc, kdyby mi řekla, že hlídání OK, a pak se oklikou dověděla, že v práci vykládá, jak ji mladí přetěžujou.