nejvíce mě štve, že se babi plete do čeho nemá, a to přesto, že s ní a dědou udržuju nadstandartní vztahy. Beru je tak, že mě částečně vychovali, tak jim to vracím, mám je ráda, fakt hodně. A proto už mě den dopředu točí, že zase budu "bitá" a naprosto kvůli kravině. Mimochodem, moje babička je úplný přeborník v psychickém vydírání. Jako malá jsem dala bráchovi pohlavek, spadla mu čepička a on plakal (a on plakat uměl, to zase jo ) a babička se se mnou nebavila do té doby, než jsem se přišla jí omluvit, ten pocit ponížení si pamatuju dodneska. A fakt je, že věkem je to horší a horší. Moje mamka začíná být po ní a vůbec celá tahle strana rodiny je někdy tak divná a negativní, že jsem vděčná, že jsem prostě povahově "taťkova" (i když je příšerný chlap a s jeho rodinou se vůbec nestýkáme)