Přijde mi zvláštní uvažování, že protože jsi ještě nepracovala, zaslouží si manžel víc být doma s dítětem. No, u nás to praktikovali kamarádi, ona byla doma do půl roku, pak přišel manžel o práci, nemohl sehnat, tak ona nastoupila a on zůstal s prckem. strašně ji to užíralo, udělali v jejich situaci to nejlepší, on se skvěle staral, v ní to zůstalo, bývala vzteklá, když za nám přišla ve čtyři na zahradu, kde my byli s dětma už od rána, kolikrát na ní bylo vidět, že to těžce rozdýchává. Malej tíhl k tátovi, prostě to bylo otočené, mámy si užíval rád, ale jak bylo bolístko, automaticky za tátou.
Můj čistě soukromý a jen a jen můj názor a pocit, já bych se těch prvních let nevzdala dobrovolně ani za nic, jen kdyby bylo fakt nejhůř, což tvůj pohled, že manžel už pracoval a ty ne, pro mne osobně není důvod nebýt s miminkem.