Zeptej se mého manžela, jestli mají děti "řád" a jsem si jistá, že jsem moc benevolentní, vše jim dovolím, vše jim koupím, rozmazluju je (což samozřejmě není pravda, jen mám meze tolerance nastavené jinak).... a to jsme manželé, milujeme se, jen on je trochu ze staré školy a trochu mimo realitu (je to totiž chlap). Přesto vcelku často pronese, že by si býval přál maminku, jako jsem já (a nemyslí to ironicky).
Když manžel začne vychovávat, tak řevem, zákazem, nelogickými požadavky apod.
Důležité je, vychovat z dětí dobré, tolerantní a třeba vzdělané lidi.
Nechci se nějak otírat o to sezení u stolu a žebrání jídla večer (to jsou opravdu blbosti) - dělala bych si starost jen s tím, co je opravdu důležité.
Když chceš, aby seděli u stolu společně, musíš pro ně najít správnou motivaci (příkaz prostě nestačí) - např. kdo bude hezky sedět a všechno alespoň ochutná, bude nějaká odměna, podle toho, co mají rádi a co je ve vašich silách. Jak psaly ostatní, neřeš pravidla u matky, ale udělejte si vlastní, jak vám to vyhovuje, ale ta motivace je udětí dost důležitá. U vás by měla být vždy pozitivní, právě proto, že jsou u vás děti tak málo a ty nejsi matka.
Ber to jako postřeh, který můžeš a nemusíš brát na vědomí