On je ten typ, co se vždycky cítí nedoceněný - teď zrovna jede na "kdyby nebylo tebe, tak jsem šel na vysokou a dneska bych vydělával velký prachy" (jasně že by nešel, pracoval jako kuchař v restauraci už pátým rokem a neudělal nic proto, aby na tu VŠ šel). Jenže já jsem začala studovat před rokem, takže ho asi s..e, že budu mít vyšší vzdělání, a dává mi to patřičně sežrat (jakože on se obětuje a nemůže jít do školy, protože chodím já). Přitom když jsem ve škole, hlídá moje máma, a učím se po nocích, protože on sice pracuje do tří, ale domů chodí v 8, v 11 večer a na děti jsem pořád sama.