2. Ojojoj Vašík. Včera když jsem dorazila domů, tak se mi normálně chtělo . BYL milý jako minule, to jo...ale tak nějak to nemělo vůbec žádnou šťávu, povídali jsme asi jako se povídá na zastávce MHD než přijede bus nebo u zubaře aby to uteklo a člověk zapomněl, že ho bolí zuby...Navíc, FAKT mu nechci křivdit, ale potřebovala bych si takovýho člověka "osahat"...můj exmanžel byl totéž, NIC se mu nedalo vytknout, ale prostě to bylo takové nemastné neslané, až jsem se s ním po 20letech "dávání ještě jedné šance" musela rozvést, abych ho nezabila...ani ta žena mu s kámošem určitě nezdrhla jen tak (o 15let mladší blondýna, stejné jako u většiny mnou potkaných inzerentů)...

No a navíc dnes odjíždí, bude až příští týden (CHCE mě vidět znova...), ten já mám hlídací, no, možná by se to dalo nějak s dcerou domluvit...na chvíli že by mě postrádat mohla...no ale v podstatě "se nedá nic dělat", není ani "smutnej", jako že mu teda budu chybět...o mě ani tak nejde, ale prostě já nesnáším typy "všechno se musí brát, jak to je".
Protože povětšinou NEMUSÍ - a dokonce ani NEMÁ (viz třeba týrané ženy - "a kam bys šla?" či "vždyť sis ho před časem sama vybrala!")
Ach jo!