Ne, Piškotku, ani ta první schůzka neměla "grády". A včera bychom taky ještě seděli a kecali, kdyby nás nevyhnala bouřka. Ale prostě tam necejtím to, co bych cejtit potřebovala, abych na ty schůzky nechodila jen z povinnosti...nemusí to bejt hned "zasranej roumantik", no ale prostě...já nevím. Prostě, kdyby postavili do řady 20chlapů, tak si tohohle NEVYBERU, rozumíte, to je na tom to hrozný, já s ním na ty schůzky chodím HLAVNĚ proto, že teda konečně se někomu mně zželelo, a nechci teda bejt za tu, co si ničeho neváží...pak jsme si ještě dlouho smskovali, má takový moudrý názory - ale jak tak včera přišla náhodou řeč na jeho ženu, mluví o ní s takovou měkkostí v hlase, jaká byla hezká a chytrá... (byť mu zdrhla a i předtím mu prý za ní v krátkém manželství pálil kdekdo)...jako právník, co po 6týdnech se rozhoupal že se k ní 3roky po rozvodu přece jen pokusí vrátit...odmítla ho, ale on se rozhodl, že teda zbytek života stráví ve vzpomínkách, mě , protože chce být "věrný" těm vzpomínkám, no a hlavně aby byl "pro jistotu" volnej, KDYBY si to třeba přece jen rozmyslela...