tchán nechává veškerý odpad na kuchyňské lince porůznu zastrkaný do kelímků, papírových utěrek a igeliťáků... vyhazuje jednou za dva dny. jenže on to tak dělá i u nás, když tu je, což je vzhledem k našemu pitomému domácímu uspořádání problém, protože tu je a hraje si na skřítka hospodáříčka často.

podivnou úchylkou jsou pro mě též tchýnin zarputilý odpor k učení se čehokoliv nového. ještě jí není 50 a když dole u vchodu někdo zazvoní, tak nevezme sluchátko, nezeptá se a neotvírá bzučákem a raději sbíhá a odemyká. důvod? neumí to. taky odmítá třídit odpad. alespoň ty plasty, hlavně petlahve by mohla. pro ni je obyč voda z kohoutku sprostý slovo, pijou jen pivo, pepsinu a ochucenou minerálku (tu teda nejméně). petlahve nemuchlají a jak jsou, háží do odpadků.
podivným zvykem je taky nezavíráni dveří od záchodu, vždy alespoň na škvíru nechávají otevřeno a když konají časově náročnější potřebu, zapínají větrák, aby tedy jako nebylo slyšet úplně všechno. nezavírají i když tam mají návštěvu, nezavírají ani na návštěvě. jak na veřejných záchodkách, to nevím
moje úchylka je jídlo, patlám se s ním možná až trochu nmoc.
úchylkou mojí mámy j bordel, je to děsnej bordelář.