Monty jsem si jistá,že jsme Ti to už psala,řekla bych,že i více než jednou,ale dobře.budu psát o autistech,ale myslím,že to platí i u jiných postižení,u autistů pravda nejvíc.Autista nemá cit pro jakékoliv sociální situace,neví co má říct,jak se zachovat,nechápe emoce,neříkám Ti nic nového že?Jediný způsob jak se to může naučit,protože sám od sebe na to nepříjde je kontakt s vrstevníky,pozorování a odkoukávání.Škola je primárním místem socializace,nikde se tak dítě nevycvičí jako ve škole,protože jsou tam děti různé,nejen ty,které mu sedí jako venku a nebo s kterými má stejný zájem(jako v kroužku).Zjednodušeně,můj syn nosí domů jedničky,ale chová se jako retardovaný,tak jako to vidí u spolužáků,je jediný,který retardaci nemá,já bych chtěla,aby klidně nosil čtyřky,ale aby věděl co dělají kluci jeho věku,jak se chovají,nemusí mít x kamarádů,ale chci,aby každodenně měl před očima ten vzorec chování.I to dobré i to špatné,nechci ho vychovávat ve skleníku,já tu věčně nebudu a jediné co pro něj můžu udělat,je naučit ho žít v normálním světě a je smutné,že takzvaní odborníci mi většinou hážou klacky pod nohy.Odmítám se chovat pokorně,nebu.