Všem vám moc děkuju, bohužel ty pomyslné facky nepomohly - můj muž není anděl, ale naše manželství je spokojené, on samozřejmě o tomhle mém problému neví, nemáme žádné větší problémy, s dětmi se mají moc rádi. "Osudového" znám odjakživa, ještě když mě máma čekala, pak jsme se ale dlouho neviděli, potkali jsme se až v mých sedmnácti a bylo.
On už ale měl přítelkyni, proto náš vztah brzdil, strašně dlouho v mezích přátelství, i když po čase zjistil, co k němu cítím. Když to začal cítit on a chtěl se s přítelkyní rozejít, zjistil, že je těhotná - a já jsem současně potkala svého muže, který měl pro mě velké kouzlo hlavně v tom, že pro něj jsem byla prioritní já, od začátku.
Bohužel ale jsme se s Ním sešli znovu, opět jsme to rozumově brzdili, když už jsme to nezvládali, přestali jsme se vídat- nechtěli jsme ubližovat a později rozbíjet rodiny, tohle kolečko jsme absolvovali mnohokrát - jenže to byla spíš spirála, pokaždé s větší intenzitou. Naposledy jsme se viděli před těmi necelými dvěma roky, ale až před rokem mi napsal, že se má rozvádět a že někoho má. Byl to dost šok, přemýšlím taky, proč to udělal takhle. Napsala jsem mu, že to je asi úplný konec, že už se nemůžeme nikdy sejít.
Nechci to řešit, protože to řešení nemá, jen na něj nechci myslet, chci to v sobě uzavřít...