Jde o to, že se sestra mého manžela strašně moc snaží o miminko. Nemají to jednoduché, manžel je prakticky stále pryč (pracuje v cizině, jezdí domů tak 1x za 1,5měsíce). Švagrová byla už 2x na IVF, pokaždé to obrečela
Hned pár dní po prvním IVF si už od nás zamlouvala postýlku atd.

Je mi jí strašně líto. Já s tím nemám zkušenosti, byla jsem těhu prakticky ihned, takže nějak nevím, jak ji povzbudit, co říct apod. Vím, že se moc trápí...

Když jsem byla podruhé těhu a říkala jsem to kamarádkám a známým, tak jsem cítila, že mi spousta žen "závidí" (v dobrém slova smyslu). Cítila jsem se až nepatřičně, že jsem šťastná, že budu mít mimčo