Emteko, znám to. Je mi to potom moc líto, ale v tom okamžiku si pomoc nedokážu....něco si pěkně naplánuji, těším se na to jak malá holka, a pak nějaká takováhle blbina mi ten dojem z toho zkazí...ačkoliv za normálních okolností bych to vyřešila naprosto hravě, jsem opravdu s pěti dětmi zvyklá řešit hodně krizových situací (manžel hodně pracovně vytížený, často služebně pryč, prarodiče fungují jen z jeho strany a to ještě velmi omezeně).
Ale v tu chvíli jsem jen upnutá na to, jak si to pořádně užít a držet se plánu a na řešení krizových situací už nemám kapacitu a hlavně chuť.

Poradit nedokážu. Ale nejedeš v tom sama.