se svým dítětem nevím jak to bude, dudlík jeho velká vášeň není, ale v noci si podudá rád, obzvlášť když mu chci nenápadně vzít prso, musím hned dát ,,substituci,,
jinak v rodině se dudlík dával dítěti do jednoho roku běžně, od jednoho roku když si dítě hrálo, brával se mu nenápadně, např. pusinku plyšáčkovi atd.... tak si zvykli na dudlík jen ve chvílích jako je únava, spánek, mrzoutění atd. odebral se jim většinou pozvolna. dudlíky se nedokupovaly, zůstával jeden až dva střežené a čertům se nedával, nemáme to moc rádi, je to strašení dětí, ale naopak chodíme za telátkama do teletníku. těm když nabídnete prsty, tak hned cumlaj jak o život a tak se nosil dudlík telátkům, protože to jsou kraví miminka a ty dudat potřebujou víc, než velkej kluk/holčička. fungovalo to vždycky skvěle, když se náhodou našel nějaký zasunutý dudák, byla zase procházka za telátkama. všechny takhle odvyklé děti se tím rády chlubily