třešničko, to teda, mě ještě nechali týden s tím doma, prý kdyby se to chytlo (třeba kdybych otěhotněla později, což bych musela otěhotnět až po pozitivním testu, no jistota byla jistota), ale já věděla, že to je KO a týden jsem tam ležela, koukala si na břicho, tlačila mě prsa, vzpomínala jsem, jak jsem si celý ten měsíc připadala skoro pozlacená tím jiným stavem, no naprd pocit dost. V nemocnici jsem brečela jak želkva. Moc krásně mě uklidňovaly sestřičky z Bulovky, zlaté ženské.
Pak jsem přišla domů, muž byl skvělý, úžasný, hodný a já tak š´tastná, že ho mám, že jsme se hned potulili, dobře se najedli, pustili si hezký film a já zas byla šťastná. Jsem ráda, že jsem se tím pak netrápila.
Přeju ti, ať to u tebe taky rychle přebolí. Jde se dál.