Mám podobného manžela, vždycky mě tahle jeho rekace sejme a vytočí (ale já jsem spíš cholerik než teatrolog;-)
Nicméně jsem si to o tom něco početla - a manžel to od té doby aplikuje celkem úspěšně.
Takže podle toho: dcera nečeká, že budeš šílet, ale jen že se do ní vcítíš (někdo tomu říká "rožvaňování", že prostě řekneš něco á la: "No to musí být strašnej stres, mně by asi nejvíc vadilo, že...nevím komisi/nemám seznam okruhů/ještě k tomu musím pracovat...ad libitum, případně zavzpomínáš: "Když jsem já dělala státnici, taky jsem....." ale neuvádět vlastní kladný případ, jak jsi byla v klidu a proč ona šílí, to je
Nemusíš se bát, že dcera propadne hysterii, spíš řekne, je to je přesně ono, to, že....ty zase zopakuješ jinými slovy, co řekla..až do vyčerpání.
Dcera bude spokojená, jak jsi to s ní pěkně probrala;-), ty budeš spokojená, že je ona spokojená...