Nevím přesně jak to myslíš s "tou druhou", ale já třeba taky osciluju mezi tím jak mě baví žít a hlavně pozorovat život a tím, že už nějak nevidím smysl osobního bytí v totmto světě, koukám z výšky v noci na město a cosi mě nutká skočit ze sedmého patra, ale ne protože jsem nešťastná jen proto, že bych chtěla do jiného levelu... ta hranice je tak křehká... ale kdyby ti bylo fakt zle, tak radši někam zajdi ať si neublížíš a nemyslím tím jen smrtí těla