ahoj, to je nepříjemné že ti není dobře až tak. Kolotoč těch myšlenek je potřeba zastavit a roztočit na druhou stranu směrem k životu, a to se líp dělá s pomocí než samotnému. K těm obavám z psychiatrů - měli jsme na jaře seminář o psychopatologii, přednášela to taková drobná hubená blondýnečka v brýlích, vážně jsme si nedokázali tipnout kolik jí je, pak z toho vyšlo že má 2 malé děti, je momentálně na RD ale jinak dělá vězeňskou psycholožku - úplně mě to dostalo, fakt jsem k ní cítila ohromný obdiv. Povyprávěla i o některých svých případech abychom měli představu jak probíhá jednání s psychicky nemocným člověkem, a musím říct že jsem z jejího vyprávění získala skvělý pocit - a to vyprávěla i o dost šílených věcech ona toho člověka nesoudí, ani ho nebere jako "diagnózu", opravdu na mě působila jako člověk který se snaží porozumět a pomoci. Říkala že to nejdůležitější je klientovi věřit (i když jeho porucha jsou třeba bludy), protože on to prožívá jako skutečné a tak se k tomu chová.... Držím ti palce aby ses nebála svěřit tomu kdo ti může pomoci s tím kolotočem....