Byla jsem se dvakrát mrknout v montessori školce. Nemám na to zcela vyjasněný názor, pořád jsem laik a už je to rok zpátky, ale připadá mi, že ten důraz na pořádkumilovnost je trošku přehnaný, všechno je tak úhledné a čisťounké... já si spokojené dítě představuju jako upatlané od hlíny, jak staví doupě z obyčejných klacíků a různého harampádí v tlupě dalších takových. Montessori mi připadá poněkud individualistické, všechna ta udělátka jsou dělaná tak, aby dítě samo pochopilo a samo mohlo pracovat. Samozřejmě pokud více dětí souhlasí, mohou spolupracovat, ale nějak se mi zdá, že samostatná práce je primární.

Nejvíc vždy záleží na učiteli (nevím, jak mu říkat, pokud je to pracovník v herně). Učitelka v m. školce teda taky málo mluvila a spíš ukazovala a gestikulovala, sice tam byly menší děti, které taky méně mluví, ale rozumí už dost. Moc vysvětlování škodí, ale málo mi zase připadá, že - jak to říct - uráží inteligenci těch dětí.

Mám někdy pocit, když nějaký přístup působí takto kostrbatě, že dotyčný (rodič, učitel,...) jede příliš podle něho, místo aby dal víc na přirozenost, instinkty, rozum.