Já teda v té době byla jako dostihový kůň všude naštěstí z toho malá zázračně vyrostla, dneska by to možná už zvládla, ale školky si člověk moc šanci vybrat nemá - jsem ráda, že jí vzali do blízké běžné a na kroužky není čas - už pracuju. A nakonec jí ta běžná vyhovuje, ráda zpívá, tančí, ráda si hraje se staršíma holčičkama s panenkama. Na ty soustředěné činnosti pořád moc není, až teď namalovala aspoň hlavonožce, to bylo radosti A má tam mladé a moc hodné učitelky, které jí vyjdou individuálně vstříc, nechaj jí třeba v herně, když nechce hned zasednout ke svačině, pochovají, pomazlí...
Vadí jí větší množství dětí naráz, musí se po příchodu nejdřív trochu rozkoukat.