Pawllo, já s tebou souhlasím . Říkám prosím, když vyslovuju prosbu (podáš mi, prosím, ten hrnek?), prostě něco nad rámec povinností. Pokud připomínám něco, co by dítě udělat mělo, "prosím" nepoužívám. Ale taky to neříkám nijak direktivně, zvýšeným hlasem, formou příkazu (uklidíš si ten kelímek? zapomněl sis uklidit kelímek, kelímek zůstal na stole, ten kelímek,...). Prostě chci, aby si po sobě to dítě uklidilo, ale chci to proto, protože si po sobě uklízet má, ne jako důkaz bezvýhradné poslušnosti. Když je o něco prosím a ono to neudělá, je to v pořádku, když udělá, poděkuju.