Mně prostě přijde uhugem nadnesená situace ve smyslu "muži vyslaní jinými muži do džungle na druhém konci světa aby tam stříleli žlutý komouše a umírali ve smradlavým bahně mají přece větší nároky než ženský co sedí doma na prdeli a vyšívají goblény" absurdní a není to podle mne moc vhodný argument. /a jinak v kontextu s počtem mrtvých vojáků i civilů (včetně žen a dětí) z řad "Vietnamských domorodců" u mi to přijde až jako rouhání/
To je ovšem zcela absurdní interpretace mého tvrzení. Zakladatelka téhle diskuze přišla s objevným tvrzením, že přístup společnosti k mužům a ženám byl odlišný. A mám dojem, že se snaží nahlížet ženy jako převážné oběti tohoto rozlišování. Ukazuju, že to tak není.
Kontext s počtem vietnamských obětí nevidím ani nehledám. Bavím se primárně o americké společnosti, která v sedmdesátých letech znevýhodňovala ženy tím, že jim neumožňovala stát se kosmonautkami, a muže tím, že je posílala do Vietnamu.