No potkávám je dost pravidelně. Oni tu blízko našeho baráku chodí v noci baštit. Jsou chytří jako prase. My bydlíme na jedné straně údolí, u lesa. Dole v údolí vede druhá cesta do lesa. Už mockrát jsem viděla z okna, jak myslivci jdou spodem s puškama do lesa a divočáci u nás horem z lesa. Zaplují na takovou opuštěnou zahradou za stodolu, zalehnou, žerou padavčata a čekají. Když myslivci jdou z lesa, kanci se pokojně vrátí do lesa. Potkávám je často na poli při venčení psa. Ne tedy úplně nablízko, vždycky se mineme tak na 200 metrů, slušňácky se navzájem vyhnem. Pes se jich bojí, tak o nich vím dlouho dopředu. Mám je celkem ráda.
No vlastně mám jednu humornou historku s divočákama. Jela jsem z práce a hrozně se mi chtělo na WC. Bylo jasné, že ty 2 km už nedojedu, zajela jsem tedy do lesa, že si tam odskočím. Přidřepnu a kouká na mě sele. V tu chvíli mě všechny touhy přešly, byla jsem v autě snad jedním skokem. Pointa je, že jak jsem se později dozvěděla, někomu utekla vietnamská domácí prasnice, spustila se s kňourem a to sele bylo podle všeho její...