šestinedělí jsem probrečela :))) ale ne proto, že bych nezvládala děti, prostě to na mě nějak blbě působilo, ale to je všechno normální, ta starší si zvykne, zkus ji co nejvíc zapojit, aby ti pomáhala, podávala plínky, mastičky, odnášela něco, a pořád ji chval, pořád na ni mluv, i když budeš mít mimi v náručí, tak mluv na starší, malý u toho může klidně spinkat, a věnuj se holčičce když si tatínek bude hrát s malým, nebo bude koupat (to můžete ale taky spolu, ona bude pomáhat, aby se to naučila, a hodně brzo budou ve vaně oba, tak ať ví, co a jak - hlavně jí najdi důvod :)
a taky se mi osvědčilo, že kdykoliv se něco nepovedlo podle představ staršího syna, kvůli malýmu, jak jinak, tak za to nikdy nemohl ten malý, ale maminka, vždycky jsem řekla, že jsem si to špatně naplánovala, nebo že něco nešlo kvůli počasí, cokoliv vymysli, ale miminko za nic nemůže. 6e právě nemůže spát a brečí? udělala jsem chyby, měla jsem jídlo, který mu nafouklo bříško, musím příště dát víc pozor, a ty mi pomůžeš, když budu jíst moc chleba, tak mě upozorni, a podobně, ona bude mít pocit, že je zapojená a že se jí věnuješ a že s ní jednáš jak s velkou, a když mimi usne, tak si můžete hrát.
četli jsme při kojení, a že se náš prostřední kojil pořád, tak jsme pořád četli a starší to miloval. A pak jsme četli s oběma, a byli spokojení zase oba.
neboj, ono to půjde, jen to nesmí holčička vnímat jako povinnost, ale jako že je pomocnice, když nechce, nemusí, ale udělá ti radost a ty ji pochválíš a o to víc času na ni budeš mít...

neboj, to všechno vymyslíš, najdeš si systém, který bude fungovat, a malý bude brzo vnímat holčičku.

jo a první úsměv našeho mladšího nebyl na mě, ale na staršího bráchu, a jak se tím chlubil :))
i kdyby to nebyla pravda, tak jí to řekni, to ji potěší :)