taky gratuluju, ale fakt bych s tím někam šla... samo to nepřejde, fakt ne, a i kdyby sis nic neudělala, tak takové vtíravé myšlenky jsou fakt opruz, stojí za to se jich zbavit, ne?
Já jsem sama se sebou hrála takovou hru - vždycky když jsem šla na stacionář v Bohnicích, procházela jsem podél kovového plotu s ostrými špičkami. Aniž bych chtěla, viděla jsem na každé z těch tyčí napíchlou svoji vlastní mrtvolu (fuj, sorry). Každý den jsem se snažila počet těch tyčí, na kterých jsem se viděla, snižovat. Blbost, já vím. Teď když jdu okolo, nevidím už žádnou (jasně, umím si to předstvit, ale už to není neodehnatelné, neleze mi to hlavy proti mé vůli). Je to fajn
Co se týče toho, že nevíš, co tam budeš říkat a jak to vysvětlíš - no, přečti jim třeba svůj úvodní příspěvek... myslím, že je velmi jasný a vysvětlující ;-)
To zvládneš, držím ti palce